Jelikož už je auto úplně holobyt a moc práce na něm laik nedodělá, věnoval jsem čas dokončení příprav na transport a základnímu složení zpět. Čili, nejprve se musí zrepasovat řízení, tj. natřít ho Alkytonem (pro potenciální prudiče - řízení bylo v dobrém stavu, téměř bez vůle).
Pak už zbývalo ho přidělat za pomocí echt nových UNC šroubů na objednávku přimontovat zpátky na rám a složit celý systém řízení. Protože jsem sundal všechny čepy v celku, byla zpěntá montáž poměrně snadná. Nicméně nějaká geometrie asi momentálně neexistuje.
No a jak vidno, náprava je zase pohromadě a za pomocí nových polyurethanových silentbloků se může napasovat zpět. Nejpve ale takový mock-up Camara s tuhou přední nápravou, ála Jeep.
Trošku pumpování heverů a cvakání ráčnou, a je tam. Můžete si povšimnout přípravy montáže dětské autosedačky.
Tak ještě předek, a je hotovo...
Pojízdné torzo bylo předáno přímo do rukou Chipa Foose a opustilo domácí půdu na několikaměsíční omlazovací kůru.
Předevčerem mi přišel první teaser, zatím to vypadá překvapivě docela zdravě
Dyna-out
V dnešní pohádce si děti povíme, kterak hloupý Honza před lety instaloval Dynamat za jářku devět tisíc dukátů, jen aby se pak po letech rozhodl jej zničit. Nicméně nebyla elektrika, nedalo se svítit, takže to prostě muselo ven, protože starou chalupu je třeba udělat z gruntu.
Teda vám povim panstvo, že je to svinstvo. A to jsem ani nechtěl básnit o tom, jak blbě to šlo dolů. Naštěstí jsem měl s sebou příručního pomocníka a tak práce šla od ruky.
A za pár dnů práce to bylo dole. A bylo to dobře, protože se díky tomu objevila nová děravá místa.
Rampůlník
A protože kastle už je "hotová", resp. připravená pro normální práci, mohl jsem se přesunout zpět do garáže, kde už nějakou dobu čekal na šperkování půl-rám. Na dvakrát jsem koupil spojovacího materiálu za nějaký 1000,- (není to samořejmě částka konečná) a mohl jsem díly navrácené z práškové lakovny dávat pomalu k sobě. Na fotu prozatím pouze stav po dovozu.
Také se vrátila droboť z galvanovny, nádhera, už nemusíme kupovat drahé vánoční ozdoby.
Některé šrouby jsou totiž specifické, a běžně zakoupená náhrada by nebyla vhodná. Ale k věci - o víkendu jsem složil přední nápravu ⇦ tuhle větu si musim zapamatovat, protože nevěřim, že bych to kdy sám dokázal, a přitom na tom nic tak zásadního neni.
Pravý péro mi tam skočilo skoro samo během hodiny laborování. Levý péro trošku vzdorovalo, zničil jsem kus závitový tyče, ale nakonec se dílo podařilo. Sláva, brzo budu moct postavit kárku na kola.
Člověk se při dlouhých zimních večerech nudí a tak přemýšlí co s načatým odpolednem v teplé garáži. No jasně! Vyrobím si omílací buben neboli pískovací vibrátor!
Co bych se o tom dlouze vykecával, jednodušší je to natočit a hodit na tubko. Takže teď jsem vlastně taky ten jůtúber, cha!
Tady jen pro doplnění detailní pohled na pár šroubů. Ta kovová mistička už je zhruba v poloviční fázi pískovacího procesu.
A jak to dopadlo?
Výsledek se samozřejmě nejeví na první pohled nikterak bohabojný, také proto že fotky výše pochazí zhruba z poloviny celého procesu. Toto je pak po 2-hodinovém naložení v odrezovači (abych zastavil znovuvznik koroze). V dalším kole už to půjde do zinkovny.
...daddies go to second job. Nebo chcete-li v češtině, počasí nepočasí, světlo tma, je prostě potřeba pokračovat. Pomalu ale jistě, sedmimilimetrovými kroky, blížíme se k ocasní části.
Z fotky těžko spoznati, ale už je oškrabáno zhruba k místům, kde postává noha mučedníkova + ten podběh na který dopadá světlo boží.
Ještě před velkou akcí jsem se věnoval odpočinkové renovaci. A to konkrétně opravě ovládacího panelu ventilace. Původní mechanismus měl ulomené ramínko pro nastavení COLD - HOT. Takže jsem musel vždycky lovit bowden kdesi pod palubkou a testovat, zda se má zatáhnout nebo spíš zatlačit.
Navíc ani to čelo panelu nevypadalo nijak krásně.
Podařilo se mi doma nalézt 4mm silný duralový plech a za pomoci základních obráběcích nástrojů (flexa, bruska, vrtačka, pilník, šmirgl) jsem vyrobil adekvátní náhradu. Jako vzor dobře posloužilo druhé celistvé ramínko.
Původní vrásčitou zadní stěnu panelu jsem obkreslil na tvrdší papír a zalakoval nějakým černým sprejem, co se taky náhodou válel poblíž.
Pak už následovalo sestavení a taktéž vyleštění "displeje" od škrábanců. Dobře posloužila Tempo pasta.
No bojim se, ale už je za dveřmi ta nejhnusnější dřina...
Je to den C protože na Déčko si ještě hodnou chvíli počkáme. Momentálním milníkem fáze rozebírání je totiž odstranění posledních funkčních zbytků a příprava karoserie k dalšímu zpracování. Posledním kusem visícím na autě byla náprava, která se velmi snadno sundavá. Jen je to bez dílenského heveru trošku pruda. Ale když je chuť, kozy z Lidlu hory přenáší. Nebo jak to rčení vlastně je.
Nějak se ta kastle naklání...
V mezičase jsem se věnoval drobnostem, jako je renovace HVAC systému. Pro neznalé klima-topení, v mém případě pouze ta druhá varianta, protože mám naštěstí "socku". Starý radiátor topení mírně prosakoval a tak nemrznoucí kapalina po nějaké době udělala své. Pečlivě jsem vyčistil hlavní ventilační těleso od rzi a letmo jej přelakoval, aby to dál nerezivělo. Taky jsem vyměnil molitany na klapce, které se drobily na dotek a samozřejmě samotný radiátor. Původní mosazný vyměněn za hliníkový, takže úspora hmotnosti. Super!
Jen by mě při pohledu na to porovnání zajímalo, kde udělali čínští inženýři chybu...?